Kultura

Na Pražském jaru se poprvé představí film Červená, fascinující příběh jedné z nejvýznamějších osobností české kultury 20. a 21. století

Neuvěřitelný příběh velké české umělkyně, světoznámé operní pěvkyně a herečky Soni Červené, představí v celovečerním dokumentu režisérka Olga Sommerová. Film, který nese prostý název Červená, bude poprvé uveden v rámci Pražského jara 24. května v pražském kině Lucerna. Na pouť po českých kinech pak vyrazí 7. září, u příležitosti 92. narozenin stále aktivní umělkyně. Životní pouť Soni Červené, soukromou i profesní, poznamenaly bouřlivé dějiny 20. století a jeho dva nejzrúdnější totalitní systémy: nacismus a komunismus. Film ukáže ve vzpomínkách i historických dokumentech důležité momenty její cesty, protagonistka nezastírá ani další nelehké životní peripetie.  Navzdory těmto okolnostem před námi stojí silná žena, vynikající umělkyně světového renomé, jejíž ohromující umělecká dráha čítá sto operních rolí ve čtyřech tisících vystoupeních na jevištích pěti kontinentů. Pěvkyně a živoucí legenda, která stála na pódiu vedle Jana Wericha, Maria del Monaco, Luciana Pavarottiho či Plácida Dominga, spolupracovala s Rafaelem Kubelíkem, Herbertem von Karajanem, Robertem Wilsonem, Lou Reedem i Tomem Waitsem.

Režisérka Olga Sommerová, která se dlouhodobě zabývá osudy a pozoruhodnými životními příběhy zajímavých a silných žen, zde završila dlouhodobou spolupráci. „Se Soňou Červenou jsem se seznámila před dvanácti lety, tedy v době, kdy po Sonině třicetileté emigraci a čtyřicetileté nepřítomnosti v rodné Praze začala česká kulturní veřejnost postupně odkrývat její světovou pěveckou kariéru,“ říká Olga Sommerová. S umělkyní pracovala již v dokumentu Moje 20. století (společně s Adrienou Šimotovou a Lenkou Reinerovou) a také v 13. komnatě Soni Červené, a dodává: „Vloni jsem se rozhodla, že musím napravit to, co jí česká kultura dluží, totiž poctu umělkyni, která byla po třicet let vymazána z povědomí svého národa.“ 

Film Červená Olgy Sommerové bude poprvé uveden 24. května od 17.00 v rámci festivalu Pražské jaro v kině Lucerna. Více informací na www.sonacervenafilm.cz

Soňa Červená ve filmu představí svého pradědečka, věhlasného výrobce žesťových nástrojů Václava Červeného, i svého otce, pražského advokáta a zakladatele kabaretu Červená sedma Jiřího Červeného. Také matku, její návrat z otřesných podmínek koncentračního tábora a střet s další totalitou, tentokrát komunistickou, kterou již nepřežila a zemřela za zvláštních okolností v pankrácké věznici. Sonin manžel, pronásledovaný StB, uprchl z Československa a ona sama byla považována za nepřátelskou osobu, přestože svoji hvězdnou kariéru začala ve vyprodaném karlínském divadle v Divotvorném hrnci, americkém muzikálu zpracovaném Voskovcem a Werichem. Působila v brněnské opeře, ale cestu do Národního divadla jí zastavily tamní odbory a stranická organizace.  Přijala nabídku Státní opery v Berlíně,  kde po jediném představení dostala  angažmá a záhy také prestižní titul Komorní pěvkyně. Úchvatná barva hlasu, dokonalá příprava, bezvýhradná oddanost jevišti a naprostá spolehlivost výkonů ji brzy proslavily mezi diváky i profesionály. V létě 1961 ji angažoval šéfdirigent Berlínské filharmonie Herbert von Karajan do Salcburku. Do osudu Soni Červené opět zasahuje historie, tentokrát berlínská zeď. „Ta zeď všechno zazdila, všechny moje plány a naděje. Tak jsem se rozhodla, že tou zdí projdu. Bylo to nejtěžší rozhodnutí mého života, protože můj otec ještě žil, a já věděla, že už ho nikdy neuvidím,“ popisuje ve filmu Soňa Červená.  Po útěku na Západ byla Soniným prvním angažmá Carmen v San Francisku, kde zpívala po boku slavného Maria del Monaco a zůstala zde po jedenáct sezón. Vystupovala také v Los Angeles, San Diegu, Seattlu a Chicagu, v operních domech od Palerma a Říma po Rouen a Glyndebourne. Červenou zavedlo účinkování do milánské La Scaly, do pařížské Velké opery, sedmkrát se objevila v Bayereuthu.

V San Francisku a na několika dalších scénách učila sólisty česky Janáčkovu Její pastorkyni. Všechna Janáčkova díla přeložila zároveň do angličtiny, němčiny a francouzštiny.

Po uzavření čtyřicetileté operní dráhy získala nabídku prestižního činoherního divadla Thalia z Hamburku. Hlavním režisérem se jí stal Robert Wilson a hudebními skladateli Tom Waits a Lou Reed.  V jejich muzikálu The Black Rider zaujala obecenstvo pěti kontinentů.

Po třiceti letech emigrace se Soňa vrátila do Prahy, aniž ztratila svoji perfektní češtinu: „Všechno mi vzali, ale svoji rodnou řeč jsem si vzít nenechala.“  Ve svých 77 letech započala svoji druhou českou kariéru. Dosud účinkovala v pěti operách v Národním divadle. Březinovu a Nekvasilovu operu o procesu s Miladou Horákovou Zítra se bude… sama iniciovala, právě tak jako operu 1914, u které požádala amerického režiséra Roberta Wilsona, aby se jí ujal ve svém třetím pražském hostování. V předchozí Wilsonově činoherní inscenaci Čapkova dramatu Věc Makropulos ztvárnila hlavní roli.

Olga Sommerová je filmová dokumentaristka a pedagožka. V roce 1977 absolvovala na pražské FAMU, posléze zde v letech 1991–2002 vyučovala, od roku 1994 vedla osm let katedru dokumentární tvorby. Natočila 125 dokumentárních filmů, za něž získala čtyřicet cen na domácích a mezinárodních filmových festivalech.  Ve svých filmech se zabývá sociálními tématy a mezilidskými vztahy, později pak i významnými osobnostmi a fenomény společenského a uměleckého života, feminismem a nedávnou historií naší země. Mimo jiné natočila filmy S tebou táto (Cena ministra kultury NDR, Lipsko 1982, Hlavní cena za dokument, Academiafilm 1982, Cena studentské poroty, Academiafilm 1982), Baví mě vyhrávat (Cena CONI, Budapešť 1989, Cena CONI za nejlepší dokument, Torino 1990), Máňa (1992) Mít nebo být?  Grand Prix Ekofilm, Ostrava 1995), Nesmrtelná hvězda Božena Němcová (1997), Požehnaný prokletý básník Bohumil Hrabal (Trilobit 1999), O čem sní ženy (1999), Ztracená duše národa (Trilobit 2002), Drž rytmus! (Cena Vize 97 Dagmar a Václava Havlových na festivalu Zlatá Praha 2010), 21 mluvčích Charty 77 (2009), Věra 68 (Čestné uznání FICTS Milano 2012, Trilobit 2013, Zlatý ledňáček Finále Plzeň 2013, Cena za nejlepší dokument MIDA Šanghaj 2013, 2. cena ATLANT, Lipetsk2013, Rusko), Magický hlas rebelky (Křišťálový globus Cena diváků 49. MFF Karlovy Vary 2014).

Líbí se ti článek? Sdílej ho s ostatními!
Petra Srbová
Graphic designer freelancer. Spolupracuji s Labeldemimo, LDM production, Spolek de mimo, Central Gang. Nemám ráda rajskou polévku! :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *