Kultura

NOMÁDI KOČUJÍ DO DEPO2015

DEPO2015 v Plzni otevírá 15. června na nádvoří velkou exteriérovou výstavu NOMÁDI o lidech, kteří chtějí nebo musí být na cestách, a zároveň divákům nabízí zážitkové nocování v sedmi nomádských příbytcích. Na výstavě se představí streetartoví umělci vedle architektů a designérů a také dvojice kontejnerů s experimentální laboratoří Zelené městské střechy, která je součástí Landscape Festivalu v Plzni. Výstava i možnost přespat trvá do 31. října 2017.

Především streetartoví umělci, kteří mají zkušenost s uměleckou existencí na ulici a bez střechy nad hlavou, ale také designéři a architekti, reflektují ve svých objektech a venkovních instalacích téma nomádství a života na cestách. Jejich díla mohou diváci také sami vyzkoušet a přespat v nich – Nomádi jsou první výstavou, na kterou se „vstupenky“ prodávají přes portál AirBnB. Zážitkové bydlení v dočasných a mobilních příbytcích nabízí nocování v plátěném stanu na střeše trabanta a favorita, v karavanu na solární pohon, miniaturním „pin-up house“ nebo zavěšeném stanu přímo na nádvoří DEPO2015. Podobu dlouhodobějšího bydlení pro celou rodinu navrhli studenti Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni inspirovaní stanem Better Shelter nadace IKEA, původně určeném pro uprchlíky.

Architekturu a volné umění pak na výstavě doplní dokumentární fotografie improvizovaných obydlí z humanitárních misí z archivu Lékařů bez hranic. Jiný pohled na dočasnou architekturu pak představují provokativní projekty prezentované ve filmovém dokumentu Microtopia, které výstava přibližuje na fotografiích.

Tématu nomádství je věnovaných také několik tvůrčích dílen japonské rezidentky Nozomi Watanabe. Vyrobit si svou nomádskou hvězdu budou moci děti 17. 6. a 21. 6. také dospělí. Ve čtvrtek 22. 6. vystoupí kapela UŽ JSME DOMA.


LANDSCAPE FESTIVAL v DEPO2015

Současně s Nomády v DEPO2015 začínají další tři inspirativní výstavy v rámci festivalu Landscape zaměřené na téma veřejného prostoru. „Industriální topografie: architektura konverzí“ představuje úspěšné proměny industriálních objektů pro nové využití na příkladu konkrétních plzeňských proměn Moving Station, DEPO2015, Plzeň – Zastávka, Techmania a Staré varny v Plzeňském prazdroji. Druhá výstava CZECHSCAPE se zaměří na téma současné české krajinářské architektury, kombinující obraz samotné krajiny, zahradních prostor i krajiny městské. Třetí z výstav, Zelená střecha roku, představuje to nejlepší, co se v posledních letech v České republice odehrálo na poli ozeleňování střech, fasád a jiných stavebních konstrukcí.

NOMÁDI / DEPO2015 od 15. června do 31. října 2017

Výstava NOMÁDI je zdarma přístupná denně od 9:00 do 19:00 na nádvoří DEPO2015, Presslova 14 v Plzni.

Vystavení umělci a architekti:

MAK / mobilní architektonická kancelář, Pavel Karous, Vojtěch Valda, Joyride Tent, Tentsile, Artur Magrot, Čestmír Suška, Galerie Jedna hodina (Eliška Perglerová a Iveta Čermáková), Jakub Geltner, Landscape festival, Matěj Frank, Nozomi Watanabe, TIMO, Toy Box, TRON, Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara ZČU v Plzni


K přespání nabízíme tyto nomádské příbytky:

Outsider/Favorit od Pavla Karouse (pro max. 1 osobu) / 400 Kč/os/noc
Stan na střeše Trabanta (pro max. 2 osoby) / 400 Kč/os/noc
Stan Joyride na střeše Favorita (pro max. 2 osoby) / 400 Kč/os/noc
Karavan MAK / Mobilní architektonická kancelář (pro max. 1 osobu) / 500 Kč/os/noc
Zavěšený stan Tentsile (pro max. 2 osoby) / 500 Kč/os/noc
Dům „France“ / Trikolora (pro max. 2 osoby) / 600 Kč/os/noc
Rodinný camping stan s interiérem od studentů FDU LS ZČU (pro max. 4 osoby) / 600 Kč/os/noc

Rezervovat ubytování v jednom ze sedmi příbytků můžete na emailu nomadi@depo2015.cz nebo na webovém portálu www.airbnb.com. Více o programu i podmínkách přihlášení najdete na www.depo2015.cz a www.facebook.com/nomadidepo2015


Profily vystavujících umělců

Matěj Frank / DIALOG

*1989. Intermediální umělec Matěj Frank je schopen se stejně tak vyjadřovat pomocí velkoformátové kresby jako performance. Ve své tvorbě se zabývá prostorem a jeho vymezováním skrze parametry obecných projevů lidství, stejně jako vazbami na čas, pohyb a zvuk. Jedním z jeho zásadních témat je ale i ztráta komunikace ve světě typickém nadměrnou produkcí často protichůdných informací, které mají v konečném důsledku spíš zavádějící charakter a jejichž důsledkem je vzájemná netolerance a nepochopení. Pracuje s bazální symbolikou lidského těla, přemýšlí nad vytvářením osobních hranic a snahou o nacházení způsobů jejich překračování.

Jeho aktuální interaktivní instalace vybízí k zastavení se a hledání společné řeči tak, jak ji představuje vstřícný dialog. Na jedné straně vyslovování názoru, na straně druhé naslouchání. Pak zase naopak, samozřejmě.

Jakub Geltner / SATELIT

*1981. Práce Jakuba Geltnera mají na první pohled velmi často téměř neosobní parametry blízké čistě technickému vyjádření. Ve své tvorbě využívá nejen architektonické tvarosloví, ale své typické prostorové objekty nebo instalace vytváří téměř zásadně z komponentů audiovizuální či sledovací techniky, především průmyslových kamer a satelitních parabol. Nositelem významu u něj většinou bývá sám předmět, který působí na základě své tvarovosti, ale někdy také jeho konkrétní umístění ve veřejném prostoru. Jakub Geltner ve své práci často atakuje rovinu absurdity, aby upozornil na to, co sami už za absurditu nepovažujeme.

Jeho zacyklený objekt, který tvarem může připomínat třeba planetu Zemi, zřetelně zviditelňuje, jak rychle se v dnešní době šíří informace, ale zároveň reflektuje i big-brother efekt, tedy neustálé sledování všech a na každém kroku.

Artur Magrot / KYVADLA

*1985. Artur Magrot vyšel ze streetartové scény, aby dospěl ke konceptuálnímu vyjadřování týkajícímu se subtilních dispozic lidského života v současném světě, které vycházejí z přijatých společenských stereotypů a konvencí. Sám se pak snaží o jejich nabourávání. Nevyhýbá se při tom ani guerillovým akcím pracujícím s momentem překvapení, jako jej přinesla například série akcí s rušičkou telefonního signálu. Velmi významnou součástí jeho uměleckého uvažování je sociální rozměr. Obecně jeho tvorba odkazuje ke společenské nestabilitě a upozorňování na ni.

Výjimkou není ani nejnovější série jeho kinetických objektů, která ovšem může přinést i řadu dalších překvapivých zjištění. Jedním z nich je to, že právě pohyb může být jednotícím znakem jinak zcela odlišných entit.

Timo / STREET ARTOVÉ ZÁSAHY

Timo je v současné době nejvýznamnějším českým streetartistou. Jako jeden z mála známých autorů se důsledně snaží chránit svojí identitu. Jeho pseudonym je odvozený z latiny, kde timor znamená strach. Také on ve své osobě spojuje absolutorium na vysoké umělecké škole a graffiti kořeny. Jeho jméno je spojeno především s prostředím Brna a jeho okolí. Patří mezi umělce, které je možné zařadit mezi angažované, nevyhýbá se ironizujícím politickým komentářům ani kritice konzumního způsobu života a antihumánních firemních strategií. Typickým způsobem vyjádření je pro něj glosa ve formě krátkého nápisu ve veřejném prostoru.

Kartografická instalace reaguje nejen na vlnu domácího xenofobního nacionalismu, ale i ne/nápadnou rozpínavost, která je v něm přítomná. To vše v češtině, které v podstatě nikdo nerozumí.

Michal Škapa aka TRON / ÁČKO, ZET, POSED

*1978. Michal Škapa aka TRON patří mezi writery, kteří překročili hranice mezi ulicí a galerijní scénou. Už dlouho patří k lídrům české graffiti komunity, kde se řadí k první generaci sprejerů hned po průkopnících. Prošel zřejmě nejrespektovanějšími pražskými crews – legendární DSK a provokativní CAP. Jeho práce je charakteristická svou bipolaritou. Na jedné straně pracuje s reálným obrazem vycházejícím z komiksové estetiky, na druhé s vlastní verzí „kaligrafického“ písma na pomezí lineární expresívní abstrakce. Graffiti vnímá jako základní materii, která pokrývá a zároveň často nevybíravě komentuje okolní svět. Fonty, kterými zaplňuje své obrazy i objekty mají základ v brazilském pixação, tedy písmu výrostků ze slumů na okraji společnosti zachovávajícímu si dravost původního graffiti. Nejjednodušší informaci, kterou předává, je to, že když něco nedokážeme přečíst, neznamená to automaticky, že to nemá význam.

Toy_Box / ŠABLONY

Anarchistická autorka komiksu faktu, stripů, ilustrací a kresebných intervencí ve veřejném prostoru s výrazným rukopisem a ještě výraznějším sociálním přesahem. Jedna z mála žen, která dokázala pod svým nickem získat respekt v prostředí ulice, stejně jako na oficiální výtvarné scéně. Od bombingu a tagování přešla k velkoformátovým figurálním polepovým kresbám, kterými komentuje naše tady a teď. Umisťuje je v městské krajině, nekompromisně upozorňuje na bezpráví a staví se za ty, kterým schází hlas, ať jsou to menšiny nebo zvířata ve velkochovech. Ne náhodou bývají její kresby podobně jako většinové vidění světa černobílé. Portréty reálných libeňských bezdomovců přenesených do Plzně mimo jiné připomínají, že jde o konkrétní lidi, kteří mají vlastní tvář, osudy i názory.

Čestmír Suška / JURTA

*1952. Umělec, který vymezoval prostor českého postmoderního sochařství. Pracuje v různých materiálech od hlíny, přes sklo, dřevo po kovové průmyslové prefabrikáty, které svými zásahy „redesignuje“ v objekty s novou krásou a významem. Ve své tvorbě se zabývá základními kategoriemi, jako jsou vnitřní a vnější, organické a geometrické, světlo a tma, jejich vzájemné vazby, kontrasty, ale i pronikání. Má smysl pro monumentální výraz, archetypální tvarosloví se symbolickým podtextem, ale nezříká se ani znakového ornamentu, který dodává jeho industriální trash-estetice křehké vyznění.

Fakt, že bytelnost se s nomádskou tradicí nevylučuje, dokazuje i jeho kovová Jurta, trochu funkční obydlí, trochu pomník.

Iveta Čermáková, *1988, Eliška Perglerová, *1987 / GALERIE 1 HODINA

Vizuální umělkyně, které pracují jak samostatně, tak jako autorská dvojice. Pohybují se na pomezí užitého a volného umění. Vztah mají především k prostorové tvorbě, zabývají se vnímáním a prožíváním konkrétního místa z hlediska kontextu, případně jeho změny. Specifický význam v jejich tvorbě hraje také procesuálnost a interaktivní prvky. Výsledkem jejich práce bývá nejčastěji instalace nebo monumentální objekt. Specifickým tématem se pro ně stal galerijní prostor pojímaný jako aktivní prostředek k zintenzivnění prožitku zdánlivě všedních věcí. Nejiné je to i v případě jejich kočující Galerie Jedna hodina, která vám ukáže notoricky známá i stokrát přehlédnutá místa tak, jak jste je ještě nikdy neviděli.


Architekti a designové realizace na výstavě

Vojtěch Valda / Dům „France“ (Trikolora)

Architekt Vojtěch Valda se věnuje navrhování tzv. Pin-Up Houses, tedy jednoduše a levně konstruovaným domům. Koupíte si projekt s detailním postupem, materiál a domek si jako skládačku sami postavíte. Projekt je úspěšný především ve Spojených státech, kde vystupuje architekt pod pseudonymem Joshua Woodsman.

Domek Trikolora, který nám Vojta Valda zapůjčil na výstavu Nomádi, je prototypem, který vznikl díky dlouhodobým zkušenostem s navrhováním drobných domků. Stojí 29 900,- Kč a postavíte ho ve třech lidech za tři hodiny. Domek je sestaven z 21 samostatných panelů, má rozlohu 7 metrů čtverečných, je útulný a praktický. Velmi klasický exteriér se sedlovou střechou a okny zvýrazňuje jeho barevnost, která odráží francouzskou trikoloru – modrá, bílá a červená. Modrá část domku, oddělená multifunkčními policemi, slouží jako ložnice a místo pro odpočinek. Bílá část domku se stolkem a židlemi je část obytná, využívaná především přes den. V červené části je umístěna kuchyň, kamna na dřevo a topení.

Pavel Karous / Outsider (Škoda Favorit)

Sochař Pavel Karous je obzvlášť citlivý na třecí plochy, na kterých se setkává obyčejný život doby a každodenní estetika. Proto je naším největším znalcem umění ve veřejném prostoru období normalizace, které nejen dokumentuje a popularizuje, ale ukazuje na něm také často ambivalentní a paradoxní vztah autorské kvality a společenského a politického kontextu.

I proto si pro výstavu NOMÁDI a jako naplnění úkolu „levného“ a mobilního bydlení dostupného všem, včetně bezdomovců, vybral symboliku tvarosloví auta Škoda Favorit. Favorit jako ikona úspěchu rodícího se českého kapitalismu (vyráběný právě 30 let) je v Pavlově přístupu svléknutý na základní objem a přetvořený na jednolůžkové obydlí pro kohokoli, kdo je pravým opakem úspěšného kapitalisty, ať už dílem osudu nebo vlastního rozhodnutí.

MAK – mobilní architektonická kancelář / Karavan za kolo na solární pohon

Mobilní architektonickou kancelář tvoří Adam Wlazel a Kateřina Videnová. Jako architekti akcentují ve své práci sociologický a aktivizační rozměr, zřejmě i jako důsledek několikaleté spolupráce s berlínským studiem Raumlabor, klíčovými představiteli tohoto přístupu. Několik let věnovali letní měsíce objíždění všech koutů České republiky se svým karavanem a pomáhali s architektonickou revitalizací venkova realizacemi těch nejdrobnějších staveb ve spolupráci s místními obyvateli. Karavan přestavěli i pro Goethe Institut na mobilní kavárnu Rixbox.

Pro výstavu NOMÁDI se rozhodli posunout mobilitu karavanu až na hranice možností. Jako nejlehčí variantu mobilního obydlí navrhli karavan připojený za kolo. Navíc zapojují i nejnovější technologie: fotovoltaický panel pohánějící elektromotor umístěný přímo v karavanu. Nezávislejší na cestách už být asi nemůžete.

Studenti Fakulty umění a designu Ladislava Sutnara ZČU v Plzni / Interiér pro stan Husky

Studenti Ateliéru Designu nábytku a interiéru na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni dostali od své vedoucí ateliéru Jany Potiron nelehký úkol. Nomádství jako povolání, životní styl nebo vynucený dočasný stav? Produktů a nábytku, které nomádi používají je mnoho. Společnou charakteristikou všech věcí je možnost bez obtíží je přesouvat z místa na místo. Jsou to věci, kterých si ceníme pro jejich praktičnost a funkčnost, variabilitu, materiálovou nebo výrobní jednoduchost, nízkou cenu. A tak začal vznikat interiér stanu pro současné nomády očima studentů designu.

Líbí se ti článek? Sdílej ho s ostatními!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *